Datum: 25. června 1957
Zdroj: Tito: Vybrané projevy a články, 1941-1961 str. 190-196; původně publikováno ve Sebraných spisech, kniha XI, str. 380-388.
Vydáno: Naprijed, 1963
Převod/HTML značení: Mike B. pro MIA, 2011
Public Domain: Marxists Internet Archive (2011). Toto dílo můžete volně kopírovat, šířit, vystavovat a předvádět; stejně jako vytvářet odvozená a komerční díla. Jako zdroj uveďte "Marxists Internet Archive".
Soudruzi delegáti,
jsem velmi rád, že dnes mohu pozdravit účastníky I. sjezdu rad pracujících a popřát vám všem úspěch ve vaší práci, jak v diskusích, tak v rozhodnutích, která budete přijímat na podporu výroby ve prospěch samotných výrobců a celého našeho socialistického společenství.
Za několik dní to bude sedm let, co jsme přijali zákon o převodu továren a podniků do správy výrobců, zaměstnanců naší země. Byl to významný, dá se říci historický čin ve vývoji naší socialistické společenské soustavy, čin diktovaný našimi společenskými potřebami v určité etapě, tj. potřebou demokratizace hospodářství, nastolení nových, socialistických vztahů ve výrobě, založených na široké účasti pracujících nejen na řízení výroby, ale i na jejím dalším rozvoji a rozdělování. Cílem tohoto zákona bylo umožnit pracovníkům maximálně rozvinout jejich tvůrčí schopnosti a vlastní iniciativu, které byly dosud brzděny centralizovaným řízením výroby.
V té době panovala velká skepse, zda naše mladá dělnická třída při svém přílivu z venkova do měst a továren v období vrcholící industrializace bude způsobilá k tak složitému úkolu, jako je řízení továren a podniků. My jsme však při schvalování tohoto zákona o naší dělnické třídě nepochybovali. Protože už tehdy jsme se mohli přesvědčit o jejích tvůrčích možnostech v praxi. Ano, byli jsme si vědomi, že většina naší dělnické třídy je mladá, ale tehdy - stejně jako velký výdobytek naší revoluce, samotná nová Jugoslávie. Jako dědictví po staré zaostalé Jugoslávii zde byl velmi malý počet kvalifikovaných a schopných pracovníků; a pak si osvobozenecká válka, tedy lidová revoluce, vyžádala z řad nejkvalifikovanějších pracovníků malé dělnické třídy obzvlášť těžké oběti. Viděli jsme však, že naši mladí dělníci s úžasným elánem a zručností zvládli techniku výroby různých složitých strojů, zejména výrobu vysoce kvalitních výrobků a tvorbu technických prostředků, včetně různých zařízení pro nové továrny a elektrárny. Problém vytváření a výchovy nových kvalifikovaných pracovních sil, který vyžaduje stále rostoucí tempo industrializace, by se ve skutečnosti dal vyřešit převedením továren a podniků do správy dělnických kolektivů, což, jak se ukázalo, přineslo vynikající výsledky.
Měli jsme tedy váhat a chovat pochybnosti o tom, zda naši dělníci, kteří prokázali takové tvůrčí schopnosti ve výrobě, budou schopni převzít řízení této výroby? Ne. Věřili jsme, že to zvládnou, ačkoli jsme si byli vědomi různých obtíží a překážek, které rozvoji sociálního řízení stojí v cestě, což dnes vy sami nejlépe víte.
Zde budete hovořit o těchto různých nedostatcích, protože je třeba na ně poukázat, aby mohly být co nejdříve odstraněny, zejména ty, které jsou subjektivního charakteru. Existují potíže a nedostatky objektivního charakteru, ale také subjektivní, které lze snáze odstranit nebo se jim vyhnout, protože to závisí na vás samotných. Objektivní potíže, které stály v cestě rychlejšímu a vhodnějšímu rozvoji dělnické samosprávy, musí projednat ti z nás, kteří jsou zodpovědní za celkový rozvoj socialistické výstavby v této zemi. Nemůžeme a nesmíme si totiž nepřiznat odpovědnost za zpoždění při odstraňování některých zastaralých předpisů a zařízení, které zpomalují tempo výroby a v důsledku toho omezují růst životní úrovně našich pracovníků. Pokud se v bezprostřední minulosti vyskytly určité potíže objektivního charakteru, potíže materiální povahy, neneseme za ně vinu, protože není v našich silách je odstranit. Stává se však, že potíže objektivního charakteru se stávají subjektivními, a pak my, kteří jsme ve vedoucích pozicích, musíme udělat vše pro to, abychom tyto nedostatky co nejrychleji odstranili, protože to závisí na nás, na vedení. Tak je tomu například v případě mzdového systému, který již nějakou dobu čeká na vyřešení, a to je něco, na čem velmi závisí růst produktivity práce.
Dovolte mi, soudruzi, když už mluvím o nežádoucích jevech, které se tu a tam vyskytují v dělnických kolektivech, abych se zmínil o těch nejvýraznějších, které, pokud nebudou odstraněny, mohou mít velmi neblahé důsledky pro budování našeho monolitního socialistického společenství. První v této kategorii je lokálnost, nezohledňování zájmů celého společenství. Takový lokálismus se projevuje v různých podobách a je neslučitelný se správným chápáním socialistických vztahů v naší společnosti. Nemělo by se zapomínat, že naše socialistická společnost je obrovský kolektiv, v němž se zájmy jednotlivce musí shodovat se zájmy celého společenství. Pro společenství je velmi škodlivé, pokud místo skutečných socialistických vztahů v závodech a podnicích převládá princip silnějšího. Neloajální konkurence a zakládání řady podniků stejného druhu pouze za účelem konkurence s již existujícími podniky je nesmírně škodlivé, protože se pohlcuje příliš mnoho investic, které by mohly být užitečněji využity pro jiné účely. Další škodlivou praxí je, když se některé podniky zdržují jakékoliv spolupráce, která by mohla vést ke zlevnění výroby určitých výrobků apod. Tyto a podobné nedostatky je třeba odstranit, neboť to bude ku prospěchu samotných pracovníků i celé naší společnosti.
Ale, soudruzi, když mluvíme o našich obtížích a nedostatcích v dělnické samosprávě, musíme je porovnat s obrovskými pozitivními výsledky, které byly dosaženy za toto krátké období sedmi let. Mělo by se o tom diskutovat na tomto sjezdu, aby bylo možné si udělat jasnější obrázek o tom, jak skvěle naši pracující prošli zkouškou v tomto velkém díle budování socialismu. Bylo to období školství v gigantickém měřítku, kdy se na řízení podílela třetina zaměstnaných dělníků, tedy více než šest set tisíc dělníků a zaměstnanců. Pro naši zemi to bylo nejtěžší období, protože jsme se museli potýkat s téměř nepřekonatelnými obtížemi, zejména ekonomického charakteru, a v tomto období nesla hlavní tíhu na svých bedrech naše dělnická třída. Při vytváření lepších hospodářských podmínek se musela na úkor své životní úrovně mnohého vzdát ve prospěch naší industrializace a ve prospěch transformace naší země. Pokud se dnes podíváme na naši zemi, uvidíme řadu továren a podniků s moderním vybavením, které mění kdysi zaostalou Jugoslávii ve stále průmyslově rozvinutější zemi. Tvůrčí energie našeho pracujícího lidu našla největší projev právě v tomto nejtěžším období. Naši dělníci, kteří věřili ve své vlastní schopnosti, prokázali v tomto období úžasnou všestrannou iniciativu a umožnili nám překonat ekonomické potíže v našem rozvoji, které se zdály být nepřekonatelné. Můžeme směle říci, že právě podíl naší dělnické třídy na dělnické samosprávě má velkou zásluhu na tom, že jsme se dostali z mimořádně obtížné situace.
Když dnes apologeti jistého dogmatismu pochybného původu zpochybňují hodnotu našeho systému dělnické samosprávy a nazývají jej anarchií a podobnými názvy, nemáme nejmenší potřebu teoreticky zdůvodňovat z marxistického hlediska správnost a vynikající účinnost našeho systému dělnické samosprávy, protože v praxi plně prokázal svou hodnotu. Výsledky mluví samy za sebe. Současně však ukázala životně důležitou sílu a správnost marxistické teorie socializace výrobních prostředků, kdy výrobní prostředky spravují sami výrobci, čímž se vytvářejí skutečně demokratické a socialistické výrobní vztahy.
Je samozřejmé, že nemáme v úmyslu vnucovat náš systém někomu jinému, jak se nám často vytýká, ale máme povinnost jej bránit proti těm, kteří jsou slepí a hluší k faktům a odmítají vidět skutečný stav věcí v naší zemi. Myslím, že pozitivní výsledky dosažené v praxi jsou nejlepším důkazem správnosti našeho systému. Tyto výsledky vidí nejen přímí účastníci výroby, naši dělníci, kteří jsou manažery, ale vidí a pociťuje je i celá populace, a jsou známy i daleko za našimi hranicemi.
Nemáme ani v úmyslu soutěžit o to, čí systém je lepší a demokratičtější, protože to mohou nejlépe posoudit sami výrobci, široké masy pracujících v každé socialistické zemi. Naši dělníci dospěli k závěru, že jejich samospráva v továrnách a podnicích je velkým úspěchem, který jim nabízí nejlepší vyhlídky na vytvoření lepšího života a prosperity. Jelikož je naše dělnická třída s tímto systémem samosprávy spokojena, a já jsem přesvědčen, že je, a že je vždy připravena bránit svůj velký výdobytek vlastním životem, pak je těžké pochopit, proč se někteří lidé mimo naši zemi tolik zabývají tím, zda je systém dělnické samosprávy dobrý či nikoliv, a proč popírají jeho socialistický charakter. V této souvislosti musím poznamenat, že někteří zahraniční kritici často posuzují, zda je či není socialistický, ačkoli mnozí z nich k tomu nemají ani zdaleka potřebnou kvalifikaci nebo ji nemají vůbec. Nerad bych se zmiňoval a vyjmenovával nejrůznější absurdity, které se o naší dělnické samosprávě říkají a píší, a nehodlám je vyvracet, protože nejlepší odpověď na to všechno dá tento kongres a fakta o našem sociálním systému. Ale nyní bych doporučil všem, kteří pochybují o úspěších dělnické samosprávy, aby se sem přijeli podívat a přesvědčili se na vlastní oči. Velmi rádi jim vše vysvětlíme, pokusíme se vysvětlit, pokud by k tomu měl některý ze skeptiků chuť.
Když už jsme u zahraniční kritiky našeho vnitřního vývoje, musíme prohlásit, že na základě dosavadních zkušeností nelze říci, že by tato kritika byla dobře míněná nebo objektivní, - spíše se jedná o zlobu. Protože obvykle zneužívá naší vlastní kritiky určitých nedostatků a pak na jejím základě generalizuje a odmítá vidět příčiny možných obtíží a nedostatků; odmítá připustit, že naše nejhorší obtíže přišly zvenčí, a nechce mluvit ani psát o úspěších, kterých jsme navzdory určitým nedostatkům dosáhli. Kdyby tito kritici přiznali, že některé nedostatky, které se projevily v uplynulých sedmi letech, jsou zcela zastíněny našimi pozitivními úspěchy, pak by pro ně bylo těžší prohlásit náš způsob budování socialismu za revizionismus. Myslím, že nastal čas od toho upustit a že by se každý měl především starat o své věci, - každý by měl budovat socialismus, jak nejlépe umí a jak mu to podmínky dovolí. I ostatní mají své potíže a nedostatky - víme, že je mají, a to v hojné míře - ale netěší nás to, chceme, aby své potíže co nejrychleji překonali. Měla by existovat vzájemná podpora, nikoli destruktivní kritika; a jsem přesvědčen, že v takovém případě bude velmi snadné udržovat mezi zeměmi socialismu nejen normální, ale i dobré přátelské vztahy. Na druhou stranu je současná praxe v tomto ohledu v některých zemích budujících socialismus neslučitelná s naší touhou po dobrých vztazích, kterou vyjádřili i mnozí představitelé těchto zemí. Nelze mluvit o upřímných a dobrých vztazích mezi námi a některými východními zeměmi, když se jen slovně hovoří o potřebě dobrých vztahů s Jugoslávií, zatímco na druhé straně se vydávají vnitřní směrnice pro členy strany a široké masy, že Jugoslávie je prolezlá revizionismem, že to není socialistická země, že spolupracuje s imperialisty na úkor socialistických zemí atd. atd.
Tento nový druh "soudružské" kritiky, jak se jí dnes říká, má velmi netradiční tendenci, protože na začátku je zdůrazněno něco pozitivního, aby následovalo známé "ale", po němž zase následuje výčet našich potíží a chyb - často ve zkreslené podobě nebo čistě výmyslů -, aby článek mohl skončit vyvrácením všeho konstruktivního a ukázat Jugoslávii jako jakýsi slepenec anarchismu a kapitalismu. Je to soudružská kritika? Je to cesta k vytvoření důvěry a přátelství? Je samozřejmé, že ne. Je třeba s tím skoncovat, protože to nevede k ničemu dobrému pro země, které mají stejný cíl - dosažení socialismu.
Dobré vztahy musí být založeny na něčem skutečném, musí být založeny na upřímnosti a důvěře. Není možné nás oblbovat prázdnými slovy, zatímco činy jsou zcela jiné. Kam bychom se dostali, kdybychom začali vyjmenovávat a kritizovat všechno, co v některých zemích není, jak by mělo být, nebo co se nám nelíbí? Ano, jsou věci, které by se měly kritizovat, ale není těžké rozlišit mezi konstruktivní kritikou a kritikou nekonstruktivní a špatně míněnou. Nemůže nám být lhostejné, v jakém světle je Jugoslávie prezentována v zemích budujících socialismus, tedy v zemích lidové demokracie, a obecně v mezinárodním dělnickém hnutí. Očekáváme, že se o nás bude psát a mluvit pravda,.a ne mlčet, o skutečném stavu věcí a vyzdvihovat jen nedokonalosti, a to ještě ve zkreslené podobě. Myslím, že to je to nejmenší, co můžeme očekávat od soudruhů v zemích lidové demokracie a socialismu a od ostatních. Pokud toto pojetí mezinárodních vztahů převládne, jsem si jist, že budou nejen dobré, ale i trvalé a prospěšné pro celý socialistický svět.
Nemohu se zde nezmínit o kritice celého našeho společenského řádu, kterou vyslovují mnozí západní kritici a v níž popírají jeho demokratický charakter. I oni by měli přijít do našich továren, promluvit si s našimi dělníky a pak se pokusit pochopit, kde jsou kořeny skutečné demokracie: zda v politickém hašteření mnoha stran, které je tvrdošíjně prohlašováno za dokonalou demokracii, ale kde existuje uzákoněné právo každého kapitalisty vykořisťovat práci druhých pro své osobní obohacení, nebo v systému, kde jsou výrobní prostředky k dispozici samotným výrobcům a kde mají nejširší masy lidí možnost podílet se a podílejí se na řízení jak v ekonomice, tak v jiných oblastech společenského života. Pro takové kritiky není demokracie, pokud jednotlivci nemají právo bot dohromady nějakou malou reakční stranu různými demagogickými postupy nebo podvodem. Nemáme nic proti tomu, když se lidé na Západě spokojí s více než jednou nebo několika stranami, které se mezi sebou hádají (to je jejich věc!), ale nám se podařilo vytvořit něco nového - Socialistický svaz pracujícího lidu, kolem jehož programu se shromáždila naprostá většina našich lidí. Mezi l oritními členy Aliance jsou i někteří, kteří byli kdysi stoupenci různých stran a uvědomili si, že to naší zemi nikdy nic dobrého nepřineslo. Tito muži jsou dnes budovatelé socialismu, kteří vědí, co chtějí. Je to obrovská organizace, jejíž součástí je i Svaz komunistů Jugoslávie, a v ní probíhají upřímné diskuse a skutečně demokratické postupy vedoucí k nejlepším možným rozhodnutím, která jsou pak realizována úsilím celého našeho socialistického společenství.
Soudruzi,
Jsem přesvědčen, že je vám všem jasné, že tento sjezd musí dát nový, ještě silnější impuls k dalšímu rozvoji a zdokonalení dělnického řízení. Jedním ze základních problémů je zvýšení produktivity práce a zlepšení organizace výroby. Je samozřejmé, že je třeba co nejrychleji odstranit prvky, které nepřispívají k produktivitě práce a které dosud brzdí tvůrčí nadání a iniciativu pracovníků a brání jim v plném rozvoji. Hovoříme-li o vyšší produktivitě práce, musíme zároveň myslet na zvýšení životní úrovně pracujících. Nemůžeme dále apelovat na smysl pro povinnost dělníků, abychom je přiměli vyrábět více, pokud i oni nepocítí výsledky svého úsilí v podobě zvýšení odměn a životní úrovně.To je dnes možné, protože jsme nyní schopni investovat a zakládat nové továrny a podniky za mírnější ceny. Zde však musím zdůraznit, že některé z těchto nových investic se opět začaly tu a tam vymykat kontrole, ačkoli jsme se rozhodli je omezit, abychom dali více na životní úroveň. Myslím, že zde mohou a musí mít větší vliv a kontrolu samotné pracovní kolektivy.
Dělnické rady by se měly zabývat nejen technickými problémy výroby, ale také ekonomickými problémy jak samotného podniku, tak trhu, - a dalšími problémy. Jsme si vědomi toho, že tu a tam někteří lidé ve vedoucích pozicích v podnicích tato práva dělnickým radám upírají; a dělníci zase příliš snadno podlehli takovému nesprávnému zacházení s úlohou dělnických rad. Více energie by se mělo věnovat odstraňování těchto nesprávných představ.
To je, soudruzi, stručně to, co jsem vám chtěl říci; a s důvěrou, že tento první sjezd dělnických rad přijme mnoho důležitých rozhodnutí, vás všechny ještě jednou zdravím a přeji vám mnoho úspěchů ve vaší práci.