Datum: November 26, 1948, Ljubljana
Zdroj: Tito: Selected Speeches and Articles, 1941-1961 pp. 96-105; originally published in Collected Works, Book IV, p. 36-47.
Publikováno: Naprijed, 1963
Odkaz: https://www.marxists.org/archive/tito/1948/11/26.htm
Autorská práva: Marxistický internetový archiv (2009). Toto dílo můžete volně kopírovat, šířit, vystavovat a předvádět, jakož i vytvářet odvozená a komerční díla. Jako zdroj uveďte „Marxists Internet Archive“.
Soudruzi akademici,
nemohu najít slova, kterými bych vyjádřil svou vděčnost za velkou poctu, které se mi dostalo, když jsem byl zvolen čestným členem Slovinské akademie věd a umění.
Dovolte mi, abych alespoň vyjádřil své poděkování a řekl, že se budu i v budoucnu snažit v rámci svých skromných možností ospravedlnit toto velké vyznamenání a důvěru, kterou jste ve mne vložili. Je to již třetí Akademie věd, která mě poctila zvolením do vysoké funkce čestného člena, a já se ptám sám sebe: čím jsem si to zasloužil a jak se o to zasloužím? V minulosti jsem neudělal nic, co by nemohl udělat kdokoli jiný, kdo zasvětil svůj život revoluční práci ve prospěch dělnické třídy a ve prospěch lidu. V budoucnu mohu v této své práci pokračovat jen v podmínkách socialistické výstavby. V tom se nebudu šetřit, neboť je to můj životní cíl.
Snad bych měl dnes před tímto učeným shromážděním říci něco o úloze vědeckých pracovníků a jejich nejbližších úkolech při budování nové socialistické společnosti v naší zemi. Jak víte, před několika dny jsem v Srbské akademii věd řekl něco o úloze vědeckých pracovníků při budování socialismu v této zemi. Dnes si tedy dovolím říci něco o otázkách, které zajímají - a musí zajímat - nejen lidi zabývající se politikou nebo lidi zabývající se vědeckým studiem společnosti, ale také každého občana této země, a zejména naše vědecké pracovníky. Mám na mysli jednak národnostní otázku v období budování socialismu v naší zemi, jednak vývoj hospodářských, kulturních, politických a dalších vztahů mezi zeměmi, které budují socialismus, nebo řečeno jinak - jaká je povaha nacionalismu a jaká povaha internacionalismu? Je samozřejmé, že si nedělám nejmenší nárok na to, že bych vám nyní mohl podat nějakou vyčerpávající analýzu nebo úplnou definici těchto otázek. Ne, těchto otázek se dotýkám jen do té míry, do jaké souvisejí se současným stavem věcí u nás, jen do té míry, do jaké je to nutné, aby bylo možné snáze pochopit některé jevy, s nimiž v současnosti bojujeme. Pochopení těchto jevů nám může usnadnit překonání četných obtíží, s nimiž se dnes musíme potýkat. Pochopení těchto jevů nám také může pomoci vidět věci v jasnější perspektivě jak nyní, tak v budoucnosti, aby nám bylo jasné, že se nesnažíme najít nějakou zvláštní novou cestu, ale že pokračujeme po stejné cestě k socialismu, kterou jsme šli až dosud, a že přísně přihlížíme k otázkám, které se nám v každodenním životě vnucují, k otázkám, s nimiž nyní bojujeme a které nelze obejít.
Co se týče prvního tématu, národnostní otázky, nemluvím o ní proto, že je dnes v té či oné podobě problémem naší země. Ne, národnostní otázka zde byla vyřešena, a to velmi dobře, ke všeobecné spokojenosti všech našich národů. Byla vyřešena v souladu s Leninovým učením. A řešení národnostní otázky v této zemi odráží charakter naší revoluce. Úspěchy, kterých dosahujeme při budování socialismu, jsou nejsilnějším důkazem správnosti našeho řešení národnostní otázky v této zemi. Bez správného řešení této otázky - způsobem, jakým jsme ji vyřešili - by nebylo možné pokračovat v budování socialismu, protože bez vnitřní jednoty, bez konstruktivního bratrství a jednoty mezi národnostmi v naší zemi by bylo nemožné rekonstruovat naši zemi a zcela vyloučené splnit pětiletý plán nebo uskutečnit mnohá další opatření, nebo dosáhnout takových úspěchů, jakých jsme dosáhli doposud.
Žádná lidově demokratická země nemá tolik národností jako tato země. Pouze v Československu existují dvě příbuzné národnosti, zatímco v některých jiných zemích jsou pouze menšiny. Proto v těchto zemích lidové demokracie nebylo třeba řešit tak závažné problémy, jaké jsme museli řešit u nás. U nich je cesta k socialismu méně komplikovaná než u nás. U nich je základním faktorem třídní otázka, u nás je to jak národnostní, tak třídní otázka. Důvod, proč jsme byli schopni vyřešit národnostní otázku tak důkladně, spočívá v tom, že se začala řešit revolučním způsobem v průběhu osvobozenecké války, které se účastnily všechny národnosti v zemi a v níž každá národnostní skupina přispěla podle svých možností k všeobecnému úsilí o osvobození od okupantů. Ani Makedonci, ani žádná jiná národnostní skupina, která do té doby měla.
Za své národní osvobození bojovali s puškou v ruce. Úloha komunistické strany spočívala především v tom, že tento boj vedla, což bylo zárukou, že po válce bude národnostní otázka rozhodujícím způsobem vyřešena tak, jak si to komunisté představovali již dlouho před válkou a během války. Úloha komunistické strany v tomto ohledu dnes, ve fázi budování socialismu, spočívá v tom, aby se pozitivní národní faktory staly podnětem, nikoli brzdou rozvoje socialismu v naší zemi. Úloha komunistické strany dnes spočívá v tom, že je třeba bedlivě sledovat, aby se u žádné z národností neobjevil a nerozvinul nacionální šovinismus. Komunistická strana musí vždy usilovat a usiluje o to, aby všechny negativní jevy nacionalismu zmizely a aby lidé byli vychováváni v duchu internacionalismu.
Jaké jsou jevy nacionalismu? Zde jsou některé z nich: 1) Národní egoismus, od něhož se odvíjí mnoho dalších negativních rysů nacionalismu, jako například - touha po cizím dobývání, snaha utlačovat jiné národy, snaha vnutit jiným národům ekonomické vykořisťování atd; 2) nacionální šovinismus, od něhož se odvíjí i mnoho dalších negativních rysů nacionalismu, jako například nacionální nenávist, znevažování jiných národů, znevažování jejich historie, kultury a vědecké činnosti a vědeckých úspěchů a tak dále, oslavování vývoje ve vlastních dějinách, který byl negativní a který je z našeho marxistického hlediska považován za negativní.
A co jsou tyto negativní věci? Negativní jsou dobyvačné války, negativní je podmanění a útlak jiných národů, negativní je ekonomické vykořisťování, negativní je koloniální zotročování atd. Všechny tyto věci považuje marxismus za negativní a odsuzuje je. Všechny tyto jevy minulosti lze, pravda, vysvětlit, ale z našeho hlediska je nelze nikdy ospravedlnit.
V socialistické společnosti takové jevy musí zmizet a také zmizí. Ve staré Jugoslávii znamenal národnostní útlak ze strany velkosrbské kapitalistické kliky posílení hospodářského vykořisťování utlačovaných národů. To je nevyhnutelný osud všech, kdo trpí národnostním útlakem. V nové, socialistické Jugoslávii existující rovnost práv všech národností znemožnila, aby jedna národnostní skupina vnucovala ekonomické vykořisťování druhé. To proto, že v této zemi již neexistuje hegemonie jedné národnostní skupiny nad druhou. Jakákoli taková hegemonie s sebou musí nevyhnutelně přinést v té či oné míře, v té či oné formě, hospodářské vykořisťování; a to by bylo v rozporu se zásadami, na nichž spočívá socialismus. Pouze ekonomická, politická a kulturní rovnost a všeobecná rovnost práv nám může umožnit, abychom v těchto obrovských snahách našeho společenství rostli v síle.
Více než dvacet let žily naše národnostní skupiny v podmínkách nerovnosti, více než dvacet let byly činěny pokusy o dosažení jednoty nahoře, ale nikoliv jednoty mezi lidmi samotnými. Více než dvacet let psal buržoazní tisk, že Jugoslávie dosáhla jednoty, ale ve skutečnosti se národnostní rozpory prohlubovaly kvůli národnostnímu útlaku a nerovnosti, kvůli hospodářskému vykořisťování atd.
V období osvobozenecké války jsme však vztahy mezi národnostními skupinami postavili na jiné, nové a lepší základy. Formálně jsme se oddělili, abychom se ve skutečnosti mohli lépe sjednotit. A v našem současném společenství se práva menších národnostních skupin těší stejnému uznání jako práva skupin větších. Nyní již neexistuje hegemonie jedné národnostní skupiny nad druhou. A právě to nás činí tak pevnými a monolitními.
Podíváme-li se na pětiletý plán nebo na naše rozpočty, vidíme, že se nešetří úsilím, aby se co nejrychleji a co nejvíce zvýšila úroveň nejzaostalejších republik; vidíme například, že Slovinsko, Chorvatsko a Srbsko pomáhají, jak jen mohou, zaostalejším republikám, jako je Makedonie, Černá Hora a Bosna a Hercegovina. Vynakládají veškeré úsilí, aby tyto republiky mohly co nejdříve dohnat ostatní, vyspělejší republiky. To má pro naše socialistické společenství velký význam a naše národy pro to projevily plné pochopení. Zatímco dříve, ve staré Jugoslávii, byli různí úředníci a správci násilím vnucováni lidem jiné národnosti, kteří je ze své strany zcela oprávněně považovali za utlačovatele a nenáviděli je za to, dnes jsou například vyškolení klíčoví pracovníci a odborníci v nejvyspělejších republikách neustále žádáni z republik jiných národností. V čem tedy spočívá tato změna? Spočívá v tom, že tito klíčoví pracovníci a odborníci odjíždějí pouze za účelem pomoci v hospodářství a státním aparátu, aby pomohli s výchovou místních pracovníků, kterých je v některých republikách nedostatek právě kvůli politice útlaku, kterou praktikovaly bývalé režimy. Tato pomoc přináší dobré výsledky. Objevují se obrovské tvůrčí síly mezi všemi našimi národy. Vezměme si například jen Makedonii, která v tomto ohledu dosáhla vynikajících výsledků.
Naše národy dnes pokročily ve svém vědomí tak daleko, že si již uvědomily, že nemohou žít jeden bez druhého. Uvědomily si, že naše společenství zajišťuje všestranný rozvoj - hospodářský, kulturní, politický atd. Pochopily, že zajišťuje budování socialismu v naší zemi, že poskytuje záruky jejich existence a mírového rozvoje.
Bylo by ovšem mylné se domnívat, že jednoty založené na socialistickém uvědomění zde již bylo dosaženo. Té u nás nebude dosaženo, dokud bude probíhat třídní boj, dokud budou existovat živly, které brzdí rozvoj socialismu v této zemi. Ale hlavní věci bylo dosaženo, a to je toto: že si to uvědomila naprostá většina pracujících lidí v naší zemi, a to znamená, že úplné vítězství socialismu v naší zemi je zajištěno. Soudruzi akademici, před chvílí jsem řekl několik slov o národní otázce, o procesu vývoje našich vnitřních vztahů, o vývoji našeho státního společenství; a nyní mi prosím dovolte říci několik slov o vztazích mezi socialistickými zeměmi.
Jaké by podle mého názoru měly být vztahy mezi socialistickými zeměmi v dané etapě socialismu ve světě? Marxismus-leninismus podal teoretické řešení pro vytvoření socialismu jako systému, jako nové společenské formace. Tento systém se nyní realizuje v Sovětském svazu, v Jugoslávii a v dalších lidových demokraciích podle daných podmínek jako nový společenský systém. Otázku vztahů mezi zeměmi, které budují socialismus, však zatím nebylo možné teoreticky studovat. Lenin ve svých pracích říká, a to se později v SSSR uskutečnilo, že je možné vytvořit socialismus v jedné zemi. Když to říkal, měl na mysli především Sovětský svaz, ale nikde nebylo řečeno, že to není možné mimo Sovětský svaz. 1 Nebudu mluvit o jiných zemích; mohu však říci, že u nás v Jugoslávii se to zdálo být docela možné, i když to různí mudrlanti, kteří neúnavně hrabou ve vědeckých dílech Marxe, Engelse a Lenina, aby našli citáty potvrzující jejich vlastní mylné názory, popírají. Dále existují jisté druhy pisálků, kteří kroutí hlavou a nechápavě vykřikují: to není možné, tak to nemůže být. Je to proto, že to říkají a přejí si, aby to tak bylo. Inu, skutečnost je silnější než nesmyslná přání, fakta jsou silnější než různá tvrzení, jakkoli jsou zvrácená a prasácká. Přesto úspěšně a jistě budujeme socialismus, ne z pouhé tvrdohlavosti, ale z historické nutnosti; budujeme socialismus, hluboce přesvědčeni, že bude mít hodnotu nejen pro naše národy, ale bude příkladem pro ostatní národy.
Musím zde zdůraznit skutečnost, že bychom socialismus u nás budovali mnohem rychleji a snadněji, kdyby nám někteří vedoucí lidé v zemích lidové demokracie nedělali potíže. Je zřejmé, že postoj, který dnes zaujímají vedoucí lidé, komunisté, v těchto zemích vůči Jugoslávii, se nemůže slučovat se vztahy, které by měly vzniknout mezi socialistickými zeměmi.
Musím přiznat, že vytrvalost a bezohlednost těchto útoků na naši zemi považujeme za velmi zvláštní. Jsou o to mimořádnější, že působí nevýslovné škody mezinárodnímu dělnickému hnutí. To, že chceme budovat a skutečně budujeme socialismus v naší zemi, dělnickému hnutí neškodí, ale škodí mu různé nepochopitelné akce proti nám, různé lži, které se proti nám tak vytrvale šíří, lži, které jsou brzy odhaleny, co jsou zač, to jsou věci, které škodí. Nemohou nás z toho obvinit.
Se zemí, jako je ta naše, která za války tolik trpěla, by se takto zacházet nemělo. Země, které tolik trpěly, by měly dostat všechny možnosti, aby se svých potíží co nejdříve zbavily, a ne aby jim v této práci někdo bránil, - a to je možné jen prostřednictvím rychlé industrializace a budování socialismu v naší zemi. Náš pracující lid má právo vyzkoušet a prověřit své schopnosti a vitalitu, protože se osvobodil z národnostního a sociálního útlaku. To je nezbytné z několika důvodů: za prvé proto, aby si uvědomili, že jsou kompetentní budovat a budovat novou socialistickou společnost, a za druhé proto, aby v nich v jejich tvůrčím zápalu dozrálo socialistické uvědomění a vyvrhlo vše negativní, vše, co je socialismu cizí.
Otázka sjednocení socialistických zemí je složitá. Není to jen otázka vůdčích osobností a toho, zda jsou pro, nebo proti. Je to dlouhodobější proces. Musí dozrát v myslích alespoň většiny pracujících, aby viděli jeho nutnost a výhody jak z vlastního národního, tak z mezinárodního hlediska. Zde ve věci sjednocení hrají velkou roli ekonomické vztahy, tedy základ, na kterém jsou založeny a jak se vyvíjejí.
Ekonomické vztahy mezi socialistickými zeměmi jsou dnes stále založeny na kapitalistické praxi směny zboží. Na tom se nic nezměnilo. Je zřejmé, že tyto vztahy nedávají žádný podnět ke sblížení socialistických zemí. To je v jistém smyslu pochopitelné, uvědomíme-li si, že většina zemí, o nichž jsem hovořil, za války velmi utrpěla a nyní se snaží co nejrychleji vypořádat s devastací. To vše je pochopitelné; nepochopitelné však je, že pokud jde o výměnu zboží, jinými slovy o obchod, nabízejí lidově demokratické země Jugoslávii méně výhodné podmínky než některé kapitalistické země. V tomto ohledu jsme nikoho nežádali, aby v našem případě učinil nějaké výjimky, a proto jsme přijali různá opatření, abychom se vymanili ze všech možných existujících obtíží. Přitom jsme nikdy neudělali nic, co by se nějak lišilo od jednání našich spojenců na Východě, to znamená - udělali jsme to, co udělaly ostatní země lidové demokracie. Pokud se to někomu nelíbí, pak by se měl v těchto otázkách hledat motiv pro útok na naši zemi, a ne že se budou vymýšlet různé zcela nepodložené záležitosti.
Nuže, tyto otázky, kterých jsem se právě dotkl, je třeba řešit a měly by být směle vyřešeny, alespoň částečně, pokud to není možné učinit zcela.
V tom je tedy jádro věci, nikoli v nějakém našem odklonu od cesty socialismu.
A nyní slovo o internacionalismu a nacionalismu, tématu, které se v těchto dnech často objevuje v souvislosti s útoky na naši zemi.
Internacionalismus není abstrakce. Musí být založen na faktech, ne pouze na slovech. Internacionalismus se zakládá na činech; jde o to, jak si nejpokrokovější třída, dělnická třída nebo země, které postupují k socialismu, tj. budují socialismus, vykládají své zájmy: zda je považují za součást obecného dobra, nebo za své vlastní úzké národní či státní zájmy, - zda se tato třída nebo stát zajímá o to, co se děje jinde, co se děje s dělnickou třídou v jiných zemích, co se děje s jinými podobnými státy; zda se těší, nebo netěší z úspěchů jiných zemí, které jsou na cestě k socialismu. Před chvílí jsem řekl, jaké jsou základní rysy nacionalismu; a co je to internacionalismus - to lze vidět v praxi každý den a jde o to, zda nejpokrokovější třída nebo stát, který je na cestě k socialismu, vítá nebo pomáhá pokrokovému hnutí nebo státu, který potřebuje pomoc a podporu. Je také důležité, v jaké míře je pomoc či podpora poskytována. Internacionalismus v pravém slova smyslu zahrnuje poskytování pomoci pokrokovým hnutím ve světě nebo v jiných socialistických zemích, kde je jí podle svých možností naléhavě zapotřebí.
Neustále je nám vytýkáno, že jsme nacionalisté, ale na podporu těchto nezodpovědných tvrzení nebyl předložen jediný důkaz. Jaký byl náš postoj v tomto ohledu během osvobozenecké války? Byl zjevně internacionalistický, protože ve válce jsme svědomitě plnili nejen svou národní, ale i mezinárodní povinnost. A jaký byl náš postoj v tomto ohledu po skončení války? Byl samozřejmě internacionalistický, protože jsme v rámci svých možností pomáhali lidově demokratickým zemím, které naši pomoc potřebovaly, bez ohledu na to, zda nás o pomoc požádaly, či nikoli. Nikdy jsme nezavírali oči a neodmítali nabídnout veškerou možnou pomoc pokrokovým hnutím v jiných zemích, které naši pomoc potřebovaly, bez ohledu na to, zda nás o ni požádaly, či nikoli. A až do současnosti jsme z tohoto stanoviska neuhnuli ani o píď.
K otázce, zda jsme či nejsme nacionalisté, mohu říci následující: jsme nacionalisté přesně v té míře, která je nezbytná pro rozvoj zdravého socialistického vlastenectví mezi našimi lidmi, a socialistické vlastenectví je ve své podstatě internacionalismus. Socialismus od nás nevyžaduje, abychom se zřekli lásky k naší socialistické zemi, abychom se zřekli lásky k vlastnímu lidu. Socialismus od nás nevyžaduje, abychom nevyvíjeli veškeré možné úsilí o co nejrychlejší vybudování naší socialistické země, abychom tak vytvořili co nejlepší životní podmínky pro náš pracující lid. Naše tvůrčí úsilí při budování naší země, tedy tvůrčí úsilí našich dělníků, naší mládeže, naší lidové inteligence a všech našich pracujících rolníků a občanů, kteří dobrovolně přispívají svým dílem k budovatelskému dílu v rámci Lidové fronty, - nic z toho není třeba, ba ani nelze, stigmatizovat jako nějakou nacionalistickou úchylku. Ne, to je socialistické vlastenectví, které je ve své podstatě hluboce internacionální, a proto jsme na něj hrdí.
Před chvílí jsem se těchto otázek krátce dotkl, tj. uvedl jsem několik příkladů. Nepodal jsem konkrétní rozbor podstaty druhů zásahů a nečestných kroků, které proti naší zemi podnikly země lidové demokracie, jinými slovy všichni ti, kteří by měli být těmi posledními, kdo by takto jednali. To vše si nechávám na jinou příležitost, protože i když by to na okamžik vneslo do celé věci více světla, v současné situaci by to nepřineslo nic dobrého, spíše by to poškodilo společnou věc.
Soudruzi akademici, možná se ptáte, proč právě o těchto věcech dnes hovořím. Považoval jsem za nutné o těchto věcech před tímto váženým shromážděním promluvit, protože úzce souvisejí se současným stavem věcí v této zemi, s naším společenským životem. Jsou pevně spojeny nejen s otázkou vítězství socialismu v této zemi, ale také s otázkou dalšího vývoje socialismu ve světě. Pokrokoví lidé ve světě sledují země, které vytvářejí nejpokrokovější společenský systém, socialismus, ale zároveň věnují velkou pozornost tomu, jaké vztahy mezi sebou tyto země vytvářejí. A nejsou to jen nejpokrokovější síly ve světě, které věnují velkou pozornost tomu, co se děje v socialistických zemích, ale přesně totéž dělají i reakční síly ve světě; a ty se samozřejmě snaží využít všech negativních jevů vznikajících ve vztazích mezi socialistickými zeměmi pro své vlastní zájmy. Otázka těchto vztahů není jednoduchá, není to záležitost, která zajímá, či spíše se přímo týká, pouze socialistických zemí, přesněji řečeno zemí, které budují socialismus. Ne, tato otázka má z mezinárodního hlediska obrovský význam. Správné navázání těchto vzájemných vztahů právě v této etapě, kdy vedle sebe existují kapitalistické země a země socialistické, kdy ještě existují země trpící národnostním útlakem a kdy ještě existuje flagrantní koloniální podmanění, - v této etapě společenského vývoje ve světě musí být vztahy mezi zeměmi budujícími socialismus uspořádány tak, aby byly inspirací pro všechny země, zejména ty malé, bojující za svou národní a sociální svobodu a rovnost. Tyto vztahy musí být příkladem, přesněji řečeno pobídkou k dalšímu rozvoji socialismu ve světě, a ne působit jako brzda tohoto rozvoje.
Závěrem bych chtěl říci, že vaše úloha, úloha lidí vědy, je pro řešení těchto otázek přímo i nepřímo velmi důležitá. Bylo by mylné se domnívat, že je to záležitost jen několika z nás, lidí ve vedoucích funkcích; ne, je to otázka, která musí zajímat všechny naše pracující občany, a zejména vás, muže vědy, neboť může být správně vyřešena jen tehdy, ukážeme-li svými činy, že máme pravdu, tj. jen tehdy, pokud jsme bez ohledu na obtíže věnovali všechny své síly, duševní i fyzické, plnění pětiletého plánu budování socialismu v naší zemi. Tyto otázky zmizí v okamžiku, kdy toho dosáhneme, to znamená v okamžiku, kdy vytvoříme lepší hospodářské a kulturní podmínky pro život občanů naší socialistické vlasti. V tomto úkolu máte vy, vědci, velkou a čestnou úlohu; a jsem přesvědčen, že ji budete plnit nejen v zájmu našeho lidu, ale i v zájmu internacionalismu.
Vy, lidé vědy, máte velkou úlohu v tom, aby správné řešení národnostní otázky v naší zemi nebylo vyhozeno z kola ven, ale aby se vztahy mezi jednotlivými národnostmi v této zemi dále rozvíjely směrem k hlubší kulturní a duchovní jednotě všech našich národů a aby byly co nejdříve odstraněny a odstraněny různé nedostatky nacionalistického charakteru, které dosud brzdí naše úsilí o budování socialismu v této zemi.